Skadi :: Soumrak bohů

Úvod > Snový svět > Neurození > Skadi

Skadi se zaposlouchala do protivného skřehotání racků. Ještě týden, jeden prašivý týden musí vydržet na tomhle odporném slaném vzduchu plném pachu leklých ryb a skřípavého řevu těch zatracených mořských mrchožroutů. Ještě týden a budou i s Njordem na jejím hradě vysoko v horách, na čistém vzduchu, obklopeni vůní borovic a zpěvem sivých vlků.

Co půl roku střídali sídlo. Šest měsíců v roce musela trpět v tom otřesném přímořském sídle a šest měsíců musela poslouchat neustálé Njordovy stížnosti a stesky po moři.

Ne, nemilovala jej, ba naopak - s každým dalším rokem stoupala její nenávist k němu i ke všemu, co mělo něco do činění s mořem a vodou. Ale přesto nadále trpěla, jelikož si jej sama zvolila za manžela a ostatní bohové i on sám dodnes ctili její volbu.

„Kdybych jen tenkrát tušila, jakou lest na mě Ásové přichystali!“ postěžovala si prázdné místnosti. „Já jsem dnes tady s tím rybožroutem a ty musíš sloužit kdesi daleko...“

Z pochmurných myšlenek ji vytrhlo opatrné zaklepání na dveře. Vždycky klepal, byli svoji už dlouhá léta, a stejně nikdy nevstoupil do jejích komnat bez vyzvání.

„Hosté jsou tady. Týr s Fenrirem, Síf, Sigurd... a Thor.“

Njord si dobře všiml zlých ohníčků, které jí při vyslovení posledního jména zaplály v očích. Stále nezapomněla. A stále mu neodpustila.