Diagnózy :: Soumrak bohů

Bjorn - Jan Halík

Proč je v ústavu zavřený zrovna tenhle kluk se moc neví. Sice má občas svoje nálady, ale rozhodně nevypadá, že by trpěl vážnější psychickou poruchou. Jako každý kluk se občas popere, občas to schytá od ošetřovatelek, to když se naváží do těch méně šťastných chovanců ústavu, ale jinak je naprosto obyčejný. Pokud nekecá, tak rodinu taky venku má... Co vězí za tím, že se dostal zrovna sem, je pro většinu chovanců v ústavu docela záhada. A on se tím moc nechlubí. Není ale těžké domyslet si, že za tím bude nějaký průšvih, který venku udělal. Taky není velkým tajemstvím, že v ústavu občas skončí i poněkud nepohodlní jedinci. Šlápnout nějakému soudruhovi na kuří oko se zkrátka nevyplácí.

Skadi - Zuzana Dvořáková

Tahle holka taky není zrovna typickým chovancem ústavu pro choromyslné, ale zase všichni ví, proč tu je. Svůj vztek na to, že jí rodiče utekli za hranice a ji tu potupně nechali v tom „idiotským komunistickým vězení“, totiž ventiluje dost nahlas. Byť se k okolí chová často dost naštvaně a ráda dělá především ošetřovatelkám naschvály, je to ve skutečnosti velmi nešťastná bytost. V těch světlejších chvilkách ráda vypráví o tom, jak s rodiči plánovali utéct někam na západ, jak si malovali nový život. Jenže pak se zase ta hromada zborcených snů přihlásí o pozornost, jiskřičky zmizí z očí a vystřídá je hněv.

Regin - Martin Matějka

Věřili byste, že někdo může být tak nešikovný, že ho kvůli tomu zavřou do ústavu? No, on je toho dosti hmatatelným důkazem. Den v ústavu se neobejde bez toho, že by na sebe nepřevrhl várnici s horkým čajem nebo se málem neudusil při čištění zubů. Ne, nedělá to schválně. Ani není hloupý, naopak - sní o tom, že se stane automechanikem, nebo snad i inženýrem, ale dokonce i jeho rodiče už byli zoufalí z té hromady problémů, které napáchal. Poté, co jednou jeho snaha o zapnutí televizoru málem skončila požárem celého bytu, naznali, že na něj prostě nestačí. I tady v ústavu ho téměř neustále ostřížím zrakem sleduje některá z ošetřovatelek.

Hermod - Eduard Straka

Jo, tak tohle je pěkný kvítko. Říká se, že ho znají na každé záchytce ve městě, a na odvykačku ho nevzali jen proto, že je ještě jenom kluk. Tak ho hodili sem, tady se přece k alkoholu taky nedostane tak snadno. Jenže co se v mládí naučíš... A jeho otec byl v tomhle skvělý učitel, takže syn teď tráví hromadu času vymýšlením cestiček, jak se k nějaké té flašce dostat. Když není flaška? Aspoň čistící prostředek z úklidovky se taky občas podaří ukrást, k tomu při snídani strčit do kapsy pár kousků chleba, aby bylo přes co cedit. S cigárama naštěstí nedělají ošetřovatelky takový cavyky.

Fulla - Eliška Kosová

Smutné děvče, které je častým návštěvníkem ošetřovny. Své problémy totiž nejraději utápí ve fyzické bolesti. Ne že by se chtěla zabít, na to ještě příliš doufá, že se její život vrátí do starých kolejí - že ji vrátí rodičům a ona se zase shledá i se svými sourozenci, které rozvezli do jiných ústavů po celé republice. Pořezané ruce jí aspoň na chvíli dají zapomenout na všechno, co ji trápí. A taky ví, že na ošetřovně si s ní někdo bude aspoň chvíli o ztracených sourozencích povídat.

Fenrir - Matěj Pazdera

Nikdy nebyl příliš oblíbený, už jen proto, že když si jakékoli dítě přineslo novou hračku, on ji musel okamžitě mít. Začalo to drobným pošťuchováním ve školce a neutišitelným pláčem, když se mu vytouženou věc nepodařilo získat. Později ve škole pokračoval hysterickými záchvaty, kdykoliv se mu něco nepodařilo hned napoprvé nebo když se o něco musel trochu snažit. Učitelé si s ním nevěděli rady a jeho spolužáci si z něj dělali legraci, ale také se ho báli, protože ke rvačce nikdy neměl daleko. Pro své rodiče začal být nezvladatelnou zátěží, když v návalech vzteku ničil všechno okolo jen proto, že některé z jeho přání nebylo vyslyšeno dostatečně rychle. Když pak během jednoho záchvatu svoji matku zranil, bylo rozhodnuto. Poslali ho do ústavu, kde je jeho temperament tlumen léky a kde jsou ošetřovatelé schopní ho zpacifikovat.

Njord - Petr Voda

Chová se slušně a nemá žádné viditelné problémy. Ale ono se asi právem říká, že ti, co jsou schopní spáchat ty nejhorší věci, se navenek projevují úplně normálně. Jako nezletilý místo v base skončil tady v ústavu. Založil prý požár, při kterém málem někdo zemřel. Protože k takovému činu neměl žádné důvody, došla komise k závěru, že hoch trpí závažnou psychickou poruchou, která se projevuje sice zřídka, ale o to nebezpečněji. S touhle diagnózou nemá moc šancí, že by se kdy dostal ven, ale nese svůj osud s překvapivým klidem. Mezi personálem je oblíbený a i s chovanci vychází dobře. Nicméně všichni se tak trochu bojí, kdy mu zase bouchnou saze.

Idun - Marie Poláková

V hlavě to má celkem srovnané - netají se tím, že ji do ústavu šoupli kvůli rodičům, ale nemá jim to za zlé. Když šli před pár lety podepsat Dva tisíce slov, byla na ně hrdá. Tehdy snila o tom, že bude studovat medicínu nebo přírodní vědy, podobně jako její rodiče. Milovala knihy a byla ráda, když se jí sem tam do ruky dostala i nějaká ze zahraničí. Jenže potom přišel srpen, rodiče skončili ve vězení a ona tady.

Ze začátku z toho byla nešťastná, chyběli jí rodiče a taky škola. Ale potom jí jedna ze sestřiček, které jí bylo líto, začala vysvětlovat, že to, co její rodiče udělali, bylo velmi hloupé. Že komunistická ideologie je vznešená a dobrá. A taky že pokud bude rozumná, tak se odsud určitě dostane. Podstrčila jí pár knížek, ať se sama přesvědčí o tom, že socialismus je správný. Škoda, že tu sestřičku přeřadili někam jinam. To díky ní začala přemýšlet, jestli se její rodiče nemýlili.

Leif Eriksson - Josef Slavíček

U tohoto kluka je taky docela záhada, co ho sem vlastně dostalo. Tedy, ne že by toho dle všeho neměl na krku dost, ale vybrat ze všech těch jeho historek, co se opravdu stalo a co je jen fantazírování, prostě není možné. Ze začátku ho všichni chovanci měli za hrdinu, který se nebál postavit autoritám, poslouchal zahraniční hudbu a underground, cestoval po celé republice nákladním vlakem a nebál se vyjádřit svůj názor natruc straně. Jenže postupem času, když začal přidávat i historky z ústavu, které si občas značně přibarvil, ho začali mít především za mluvku. Ale někteří přesto rádi poslouchali jeho příběhy, tak nepravděpodobné a bláznivé, vždyť při nich aspoň dobře utíká čas.

Medvědí kůže - Alžběta Karásková

Vypije, co teče a má v sobě aspoň trochu alkoholu. Neopovrhne žvárem, ale raději má něco, co vás vystřelí do barevných výšin, kde nemusíte přemýšlet nad světem okolo. Zkušenosti má s lecčím, počínaje různými léky, které při vhodné kombinaci přináší nádherně barevné sny, přes opiáty až ke stimulantům a jiným zajímavým látkám. Když člověk ví, kam na ně, tak je to spousta zábavy s lysohlávkami, a skoro nic to nestojí. Jenže potom nějaký kamarád přišel s tím, že je skvělý nápad vloupat se do lékárny. Určitě tam najdou věci, co se jen tak bez předpisu neseženou, a bude to bomba. Když se na to dívá zpětně, tak to byla pěkná hovadina. Za pobyt v ústavu to vážně nestálo. Dostat se tady k nějakému slušnému materiálu je dost těžké. V sesterně mají tak leda utišující prostředky, občas z někoho vyloudí cigaretu a přinejlepším se dostane do úklidovky, kde se dá najít i nějaká ta plechovka s ředidlem. Prostě život na nic. A ta banda pitomců okolo? Vždyť jim vůbec nedochází, co to znamená opravdu žít.

Bílá vrána - Alexandr Malý

Tohle kvítko stojí za všechny prachy. Chvíli nepostojí, pořád někde běhá, zlobí, u ničeho nevydrží déle než pár minut, dokonce ani u jídla. Vychovatelům dává dost zabrat, protože neustále někam leze, houpe se na židli, nedává pozor, na otázku odpoví, ještě než ji dořeknete. Ve škole se jeho učitelka téměř nervově zhroutila, protože neustále vyžadoval její pozornost a ona měla na starosti i třicet dalších dětí. V hodině běhal po třídě a zvracel židličky, hlasitě vykřikoval, z napomínání si nic nedělal a poznámky ho nijak nevzrušovaly. Rodiče z něho byli taky nešťastní, pokud zrovna nespal, museli být neustále ve střehu, co kde ničí. Ani doktoři si s ním nevěděli rady, takže nakonec byl poslán do ústavu, kde se o něj postarají a bude dostávat uklidňující léky. Jenže zrovna v tom se trochu přepočítali.

Ran - Alena Nováková

Tohle děvče je oblíbeným terčem posměšků. Kdo by si nepřisadil, když vidí, jak se kolem belhá s berlemi a nemůže si hrát s ostatními. Je to o to horší, že i když jí nemoc nenávratně poškodila končetiny, nechala jí bystrý rozum. S ostatními se kvůli posměchu baví nerada, ale když už jsou jejich řeči příliš pichlavé, nemá problém je počastovat nevybíravou směsí nadávek. Kdyby nebylo její nemoci, tak by mohla v klidu žít venku, chodit do školy, mít kamarády... Jenže většinové společnosti se nechtělo koukat se na mrzáka, a tak lékaři její rodiče donutili dát ji do ústavu, že prý tu bude mít lepší péči. Navíc ji tu máma s tátou přestali i navštěvovat a ona neví proč. To se za ni tolik stydí? Nebo jim to úřady zakázaly? Tak či tak, i kvůli nim je naštvaná na celý svět.

Ebn - Timur Karimov

Další z nepříliš šťastných příběhů. Jeho rodiče přijeli do Čech za studiem a když po osmašedesátém začalo přituhovat, tak najednou zmizeli a svého syna prostě nechali tady. Bez příbuzenstva zůstal opravdu v pěkné kaši. Zvlášť, když se jeho rodiče ani moc nesnažili ho naučit dobře česky. A co pak s takovým klukem? V děcáku ho nechtěli, protože se s ním kvůli jazykové bariéře téměř nedalo domluvit (a on taky moc neměl náladu komunikovat s ostatními). Když ho potom přesunuli do ústavu, postupem času se začal trochu víc socializovat. Od ostatních dětí se učí česky, účastní se aktivit a občas i pomáhá personálu.

Nanook - Martin Vlk

Tento kluk je už od pohledu grázl. Však je také v ústavu především kvůli své agresivitě a šikaně, která ve škole došla až tak daleko, že se jeho oběť psychicky zhroutila. Vždycky býval hlavou party a měl kolem sebe několik dalších kluků, kteří mu dělali poskoky. Společně se poflakovali po ulicích, vysmívali se starým lidem a prali se s mladšími a slabšími dětmi. On sám ve své partě vynikal drzostí a nulovým respektem k autoritám. Jednou ale jeho chování přerostlo únosnou mez a navíc si špatně vybral oběť. Ani v ústavu ovšem nezůstává být své pověsti nic dlužný. Ošetřovatelky si s ním často neví rady a ostatní chovanci ho nemají rádi, ale někteří se s ním snaží kamarádit prostě proto, že je mnohem lepší být s ním zadobře.

Mab - Lenka Horáková

Tahle dívka by asi měla být ráda, že neskončila ve vězení. Ruce neumí udržet chvíli v klidu, což jí už způsobilo hromadu potíží. Za drobné krádeže se dostala do hledáčku VB, ale vzhledem k tomu, že evidentně nezcizila nic cenného, ji nakonec uklidili do ústavu. I tady v jejích kapsách mizí drobnosti jako třeba pastelky či lžíce. Samotné je jí to hloupé, ale prostě si nemůže pomoct. Na oblibě mezi ostatními jí nepřidává ani to, že se neumí omluvit a raději se povýšeně vymlouvá, že je nemocná a za nic nemůže. Celkově je její chování poněkud nafoukané. Drobné práce, které občas chovanci dostanou za úkol od personálu, hází ráda na ostatní děti, když není po jejím, tak se vzteká, a rozhodně nemá problém se vysmívat těm, kteří jsou na tom hůř než ona. Personál ji má ale celkem rád, protože často a ráda chodí žalovat na ostatní, a tak jí spousta věcí nakonec projde.

Verdandi - Jana Procházková

Do ústavu ji dovedly věčné pokusy o útěk z domova potom, co se její rodiče začali hádat a situace nakonec vyústila až k rozvodu. Nejdřív tyto problémy začala řešit pozdními návraty domů a později přespáváním u kamarádek. Možná se jen snažila znovu získat máminu a tátovu pozornost. Když to nezabralo, prostě doma ukradla nějaké peníze, sebrala se a utekla. Poprvé to bylo jenom k babičce na venkov, jenže když se útěky začaly opakovat a nakonec ji musela víc jak týden hledat VB, musela její matka uznat, že bude nutná psychologická péče. Jinak je to celkem milé děvče, které rozhodně nemá důvod být komukoli trnem v oku.

Durin - Matiáš Stehlík

V životě to má sakra těžké. Jakmile nejsou věci na svých místech, má nutkavou potřebu je všechny opět správně přeskládat. A je jedno, jestli to jsou kostky nesetříděné podle barev a tvarů, lžičky ledabyle naházené do příborníku nebo třeba i list papíru, který dokonale nelícuje s okrajem stolu. Okamžitě to všechno musí být napraveno. A zkuste si mu v jeho důležitém úkolu bránit. To pak obvykle končí výbuchem vzteku a pláčem viníka, který prošel kolem a proud vzduchu za ním papírem pohnul. Spousta těchto drobných incidentů vede k tomu, že se mu ostatní buď posmívají a dělají mu naschvály, nebo se ho bojí. Personál moc dobře ví, že to, co tropí, jsou důsledky jeho nemoci a ne škodolibosti, a tak se na něj snaží brát ohled. Když ale občas tomuhle klukovi opravdu rupne v bedně, tak ani dozorci nemohou mít slitování a zpacifikují ho silou a medikamenty.

Hvalmar - Jakub Vyskočil

Většinu času se společnosti spíše vyhýbá a když se třeba někde ozve větší rána, tak se úplně stáhne do sebe a začne se třást. Tenhle kluk přišel při autonehodě o rodiče a sám smrti uniknul jen o vlásek. Vzpomínky na ten okamžik ho pronásledují od chvíle, kdy se probral v nemocnici, a trauma je tak silné, že skončil na hospitalizaci v místním ústavu. Projevy jsou často nevyzpytatelné. Dlouhé hodiny se dokáže chovat normálně, jenže potom stačí nějaký drobný podnět a on se buď propadne do hluboké deprese, nebo dostane záchvat amoku. S ostatními vychází tak nějak dle aktuální nálady a personál je vůči jeho traumatu celkem chápavý, takže s nimi obvykle nemívá příliš problémy.

Freya - Lucie Plachá

Na ulici strávila víc času než doma a zážitky, které občas vypráví, by stačily na životopis zkušené dámy v letech. Rodiče na ni evidentně neměli čas a nechtělo se jim za ni vyhazovat peníze, takže se holka rozhodla postarat se o sebe sama. Vlastním tělem se peníze vydělávají snadno, vždycky se nějaký zájemce najde... jenže kolik jizev to zanechá na dětské duši? Jednoho dne se dostala do rukou úřadům a ty, vzhledem k neschopnosti rodičů se o dceru starat, ji poslali do ústavu, protože její sociální a mravní návyky by v obyčejném dětském domově mohly ohrožovat výchovu ostatních dětí. Je velmi otevřená a přátelská, s ostatními chovanci komunikuje ráda, ale rozhodně se sebou nenechá zametat. Vůči dospělým je obvykle drzá a provokativní, chybí jí respekt k autoritám.

Brenna - Anna Pokorná

Toto děvče se už jednou dostalo příliš blízko hranici mezi životem a smrtí. Její pokus předávkovat se léky možná neměl mít až tak závažné důsledky, jenže dávku trochu neodhadla. Po krátkém pobytu v nemocnici byla převezena do tohoto ústavu na pozorování a zatím zde stále zůstává. Bývá náladová, často smutná, příliš se jí nechce mluvit o důvodech, které ji vedly až k sebevraždě. Emocionálně není příliš stabilní, ale postupem času je vidět v jejích náladách zlepšení. Dokonce se už mnohem ochotněji zapojuje do aktivit s ostatními chovanci ústavu, byť je třeba, aby ji k tomu někdo vybídnul. Nicméně personál ústavu má ráda a pokud zrovna nemá špatnou náladu, tak jim i ochotně pomáhá. Někteří chovanci ústavu ji celkem berou, jiní se jí posmívají. Ty ale obvykle počastuje pouze vypláznutým jazykem, protože konfliktům se většinou zdaleka vyhýbá.

Tuleně - Alena Provázková

Většina lidí okolo by o ní asi řekla, že je pěkný ufňukánek a strašpytel. Jenže pokud se dítě doma musí každou chvíli bát, že schytá pár facek, co z něj asi vyroste? Otec si k matce nebral žádné servítky, často ji bil a nadával jí kvůli jakékoli hlouposti, a i když se matka snažila dítě co nejvíce před otcem chránit, ne vždy se jí to podařilo. Po smrti matky se dívka nervově zhroutila a odmítla nadále bydlet s otcem. Vyhrožovala, že pokud ji k tomu budou nutit, tak radši spáchá sebevraždu. Lékaři nakonec její úzkostné stavy zhodnotili jako dostatečný důvod pro to, aby byla hospitalizována v ústavu. Přes všechna svá traumata je to hodné až naivní děvče, ráda pomáhá ošetřovatelkám s drobnými činnostmi. Odmítá se však účastnit aktivit, ve kterých by se mohla objevit byť jen troška násilí a před silnějšími dětmi se má extrémně na pozoru.

Baldr - Jozef Drahovzal

Možná byste nevěřili, v jak raném věku se dá dostat do ústavu s diagnózou exhibicionismu. Koluje o něm spousta různě přibarvených historek a ty škodolibější děti se mu kvůli nim rády posmívají. On sám se o tom baví nerad a sem tam už má z jejich popichování na krajíčku. S ostatními dětmi vychází dobře, jen občas, když není po jeho, tak se trochu vzteká. Personál ho má celkem rád a on se snaží, aby si je ničím moc nenaštval.

Skuld - Jarmila Pokorná

Když ji poprvé potkáte, pomyslíte si, že je to kvítko z čertovy zahrádky. Svými zlomyslnými nápady dokáže personál ústavu vytočit k nepříčetnosti, ale s chovanci ústavu vychází překvapivě dobře. Dokáže být protivná a zlá, když ji někdo do něčeho nutí, ale pokud se rozhodne něco udělat z vlastní vůle, tak ji baví skoro cokoliv. To, že s ní autority ústavu nepohnou, dává okatě najevo. Repertoár sprostých slov by jí mohl lecjaký hospodský štamgast závidět. Ráda se také chlubí svojí sbírkou zahraniční hudby (a její znalost také ráda prezentuje hlasitým zpěvem) a svými názory na komunismus. Personál ústavu s nelibostí nese i to, jak svým provokativním chováním dává špatný příklad mladším chovancům, které také ráda navádí k různým klukovinám. Ne, že by byla vysloveně zlá, naopak. Skamarádí se snad s kýmkoliv, u koho nehrozí, že by ji mohl chtít srovnat do latě.

Líska - Jindřiška Radlová

Tahle dívka, vlastně byste řekli skoro žena, strávila v ústavu skoro celý život. Byť její rodný list tvrdí něco jiného, ona se na svět dívá očima pětiletého dítěte. U ostatních chovanců je oblíbená, ať už kvůli tomu, že je milá a veselá, nebo proto, že je tak snadné si z ní utahovat. To ale posměváčky většinou rychle přestane bavit, protože ona to stejně nechápe a neztrácí dobrou náladu. Personál ji má rád, protože je bezproblémová, jen občas lidi kolem sebe naprosto odzbrojí svojí bezelstností, nevinností a naivitou. Má ráda společnost, ráda se směje, byť často vlastně nerozumí čemu, ale hlavně že se smějí lidé kolem ní.

Brunhilda - Milena Růžičková

Kdo ví, odkud tohle děvče pochází. Spoustu základních návyků se musela učit až tady v ústavu. Je nezvladatelná, ráda se pere, k nikomu nemá úctu. Spíše ji uvidíte hrát si s kluky než s děvčaty, na svůj věk má taky v záloze úctyhodnou sbírku nadávek a kleteb. Personál ji v lásce rozhodně nemá, přinutit ji k tomu, aby se věnovala společným činnostem jim vždycky dá zabrat. Ona pak stejně stráví většinu času okatým dáváním najevo, že ji to nebaví, popřípadě vyrušuje i ostatní, aby si měla s kým povídat nebo vymýšlet neplechy. Nicméně jedno se jí musí nechat - nemá ráda, když někdo ubližuje slabšímu. V takovém případě můžete čekat, že se dotyčného zastane a s brekem nejspíš odejde agresor.

Sigurd - Stanislav Bílek

Do ústavu ho přivezli poté, co se psychicky zhroutil. Jednou přišel domů ze školy tak pozdě, že jeho rodiče už málem alarmovali VB, celý večer doma probrečel a ráno nechtěl odejít do školy a dokonce i opustit byt. Odmítal mluvit o tom, co se stalo a ani později z něj odborníci nic moc nedostali. Ví se jen to, že měl problémy s někým z vyššího ročníku. V současné době se projevuje ustrašeně a nedůvěřivě a pokud to jde, tak se vyhýbá tomu být v nějaké větší skupině dětí, obzvlášť když na dosah není nikdo z dospělých. Je spíše melancholický, asi nikdo ho za tu dobu, co tu je, neviděl se byť jen usmát. Ostatní se mu často posmívají, především kvůli tomu, že má panickou hrůzu ze tmy.

Ódin - Tomáš Velebil

Tento kluk tvoří nerozlučnou dvojici se smetákem, který vláčí všude s sebou. Personálu ústavu přidává vrásky neustálým řešením náboženských otázek a snahou o spásu všech duší v ústavu. Někdy to vypadá, jako kdyby věřil, že se ocitl přímo v nebi, jindy vyděšených chovancům líčí v živých barvách apokalypsu světa. Snažit se mu vysvětlit, že existuje něco jako realita je nadlidský úkol, takže personál to už dávno vzdal. Při jakékoliv diskusi se jim totiž pokoušel vnucovat slovo boží tak dlouho, až raději vzali nohy na ramena. Jinak je to ale celkem bezproblémový chovanec, pokud tedy někoho nenapadne, že by bylo vtipné pokusit se mu ukrást jeho milovaný smeták.

Frigg - Magdaléna Hájková

Bytost, pro kterou svět okolo představuje nikdy nekončící hrozbu. Kvůli častým záchvatům úzkosti musela být hospitalizována, ale ani prostředí ústavu pro ni neznamená velkou úlevu. Ve společnosti ostatních bývá nervózní, jako kdyby neustále očekávala, odkud se přiřítí nějaká katastrofa Někdy se chová až přehnaně protektivně, až je to jejímu okolí nepříjemné, především proto, že se tak děje v situacích, kdy ostatní žádné nebezpečí nevnímají. Často bývá podrážděná a nervózní, špatně se soustředí a v některých okamžicích jako by jí nemoc zatemnila mysl a jediné, co je schopná vnímat, jsou její vlastní noční můry.

Týr - Karel Pospíšil

Toto je pořádný vztekloun. Pokud v ústavu dojde k nějaké rvačce, můžete si být jistí, že v ní má prsty on. Někteří chovanci se ho bojí, jiné naopak baví přilévat olej do ohně, a tak jeho zlostné výbuchy jsou na denním pořádku. Někdy se stává, že není jiné řešení, než do něj naprat dávku sedativ a uklidnit ho ve svěrací kazajce. I přes to, že si na něj personál ústavu dává velký pozor, není možné všem konfliktům předejít.

Thor - Michal Mrkvička

Znáte ten typ lidí, kteří se ve společnosti cítí opravdu mizerně a vyděšeně, ale zároveň se bojí zůstat sami? Tento kluk je ukázkovým příkladem. Je zavřený do sebe a snaží se vyhnout jakékoliv pozornosti, která by na něj mohla být upřená. Stejně tak zoufale se snaží uniknout hrozbě prázdných chodeb ústavu, když jsou zrovna ostatní děti venku. Málokdy ho uslyšíte promluvit, to štěstí mají jen někteří členové personálu, ke kterým si chlapec vypěstoval kladný vztah. Aktivit s ostatními se prakticky neúčastní, ale když se pozorně rozhlédnete, tak si jej určitě všimnete někde dostatečně daleko na to, aby jej nikdo neobtěžoval, ale zároveň dostatečně blízko na to, aby se necítil tak úplně sám.

Heimdal - Ondřej Špulík

Malý génius, kterému život zničilo především jeho vysoké IQ, které se projevilo na úkor sociálních dovedností. Má své malé rituály, bez kterých nedokáže existovat, a pokud se program ústavu jen trochu odkloní od denního rozpisu, tak to vyústí nejprve v důrazné dožadování se nápravy a o chvíli později už v záchvat vzteku. Je puntičkářský, s ostatními odmítá diskutovat, a pokud mu jakýmkoliv způsobem naruší jeho pevné body vesmíru, například mu zaberou jeho místo u stolu, dokáže se chovat i dosti agresivně. Nepatřičnost svého chování si absolutně neuvědomuje. Díky svému postižení také nerozumí autoritě, a tak to s ním personál má někdy dost těžké. Pokud ale dostane prostor věnovat se svým vědeckým teoriím, je spokojený a přestává vnímat svět okolo. Když jde o přírodní vědy, není těžké uvěřit, že by jen za pomoci svého počítadla dokázal popsat celý svět.

Hel - Lada Niklová

Děvče se znetvořenou tváří. Jako jediná z rodiny přežila požár bytu, kvůli čemuž má panickou hrůzu z ohně. I pouhá zapálená cigareta stačí k tomu, aby začala panikařit, otevřený plamen u ní obvykle vyvolá hysterický záchvat. Většinu času své okolí spíše nevnímá, je tichá a ztracená ve vlastních myšlenkách. V komunikaci s ostatními problém nemá, jen z ní vyzařuje těžký nezájem. Personál, který už se naučil zvládat její záchvaty vyvolané vzpomínkami na požár, ji má rád, protože jinak jde o velmi bezproblémovou dívku, která s vděkem přijímá péči lidí kolem.