Njord :: Soumrak bohů

Úvod > Snový svět > Neurození > Njord

Slunce vyplulo nad obzor a zvěstovalo Njordovi další neveselý den. Sotva k jeho uším dolehl zvonivý smích racků a šumění příboje, aby jej jemně vysvobodili z náruče snů, doneslo se k němu otevřeným oknem hulvátské láteření jeho ženy, které jej ze spánku vytrhlo násilně jako vědro studené vody. Co jen se jí na křiku mořských poutníků nelíbilo? Njord se posadil a kroutě hlavou poslouchal další a další urážky na adresu opeřenců.

Co že udělá? To nemyslí vážně! Troll vyskočil na nohy a vrhl se k oknu, div že z něj rovnou nevypadl. Ale Skadi nemluvila do větru a ne nadarmo byla patronkou lovců. Njord zděšeně sledoval šípy vylétající z jejího okna. Žádný neminul cíl, žádný nechybil. Mrtvá těla racků rychle padala k hladině, aby se stala potravou pro hejna nedočkavých ryb. Tak tohle obryně přehnala! Vztek rozpálil trollovy tváře do ruda a z očí mu sršely jiskry zloby. Vyřítil se ze své komnaty a už bušil na Skadiny dveře jako krupobití na střechu domu v parném létě.

„Jak se opovažuješ zabíjet mé vzdušné služebníky?!“ zahřímal, až se třásly okenní tabuky. Již dlouho v sobě dusil hněv, dlouho mlčky trpěl vrtochy a nelibost své manželky. Ne však dnes, dnes všechna jeho zloba vyvěrala na povrch. Ale Skadi pro něj měla říznou odpověď, a ne jednu. Jejich hádka otřásala hradem v samotných základech, nebe potemnělo a na moři povstaly vysoké vlny. Vítr nabral rychlost a bičoval celé pobřeží i hladinu moře prudkým deštěm, který v hustých provazech padal z těžkých černých mračen. Zpěněné vršky vln se tříštily o skály pod hradem s ohlušujícím burácením, kterému se vyrovnalo jen dunění hromů vysoko na nebi a křik svářícího se páru.

Jak rychle hádka začala, tak i skončila. Troll v návalu vzteku popadl Skadin luk a jediným trhnutím přerval tětivu. V tu chvíli si uvědomil, že zašel příliš daleko. Najednou bylo ticho, jen moře ještě nějakou chvíli vyvrhovalo na břeh potrhané chaluhy a drobné korýše. Skadi mu vytrhla luk z rukou a bez jediného slova odkráčela pryč. Njord věděl, že večer se jí za své chování omluví a daruje jí novou tětivu spletenou z žíní svého nejoblíbenějšího mořského oře. Ona ji přijme, poděkuje mu a bude se tvářit, že se nic nestalo. Jako už tolikrát.

Vládce moří a oceánů si smutně povzdechl a pohlédl z okna na nekonečnou hladinu. Jeho hněv napáchal spoustu škody - převrácené lodě, čluny rozbité o skály, potrhané sítě. A těch životů, co to stálo. Rybáři, válečníci, námořníci...

Ale to je.... Ne! To ne!