Nanook

Kith: Redcap
Klíčová slova: pomsta, hlad
Role pro muže
Diagnóza

Loď doslova letěla po vlnách, hnána vytrvalým větrem, který se opíral do červenobílé plachty. Vesla byla vytažená z vody, nebylo potřeba unavovat muže. Však ještě přijde chvíle, kdy se budou s vlnami prát o každý sáh.

Ostřílení mořští vlci, zarostlí, vousatí, v pláštích z medvědích kožešin a teplých vlněných oděvech, na hlavách brýlaté přilbice, které snad ani nesundávali, seděli u paty stěžně a vychutnávali si toto až podivuhodně mírné počasí, které je provázelo na cestě od... vlastně od chvíle, kdy se k nim na vlákně babího léta snesla ta zvláštní osoba a hlasem zvyklým poroučet oznámila kapitánovi, že jelikož mají společnou cestu, tak dál popluje s nimi.

Námořníci užívali volné chvíle každý po svém, někdo se věnoval údržbě zbraní, jiný přežvykoval sušené maso a další se jen tak natáhl na palubu a klábosil o všem možném. O té vznešené dámě, které kapitán přenechal své lůžko, a také o dalším podivném pasažérovi, kterého vylovili z moře po jedné obzvláště prudké a nenadálé bouři. Ten teď stál na zádi lodi a s úsměvem sledoval tulení mládě, které se celý den drželo poblíž kormidelního vesla a hrálo si na hřebenech vln.

„Něco se mi na něm nelíbí,“ pronesl mladík, kterému nikdo z posádky neřekl jinak než Ebn.

„Kromě toho, že je to zavšivenej Eskymák, kterej z těch smradlavejch kůží, co má na sobě, nevyleze jak je rok dlouhej, rozumí jen pár slov, a tu kostěnou harpunu má nabroušenou snad líp než starej Bjorn svůj meč, tak nevím, co je na něm divnýho,“ odpověděl s uchechtnutím rozložitý Arnar.

„O to nejde,“ odpověděl eshu. „Spíš mě děsí, co nám o sobě řekl. Že ho vyhnali z vesnice kvůli jedné jediné tresce, kterou snědl, když měsíc neměl kousek masa. Kvůli pár ploutvím vyhozeným z chýše. Ani bagdádský kalífa netrestá tak tvrdě jako ta jejich medvědí kůže nebo co to říkal.“

„Neznáš Groenland,“ opáčil viking. „Na naše počasí můžeš nadávat jak chceš, ale na tom svinským ostrově bys nepřežil ani jednu zimu. Slunko tam půl roku nevyleze, ledový bouře ti rozřežou kůži na cáry, nic tam neroste. Zákony eskymáků jsou tvrdý jak led, na kterým žijou. Ze všech úlovků sežerou i to, co my nedáváme ani psům. Když uloví velrybu nebo velkýho tuleně, tak mu otevřou břicho a játra začnou hltat ještě horký, syrový.“

„Jednou jsem se setkal s jemu podobnými.“ Ebn se zadíval kamsi do své paměti a zastřeným hlasem pokračoval. „Bylo to hodně dávno, když jsem se poprvé vydal na sever. Zabíjeli každou noc, pojídali mrtvé - bez rozdílu jestli nepřítele nebo vlastní padlé. Nakonec jsme nad nimi zvítězili, ale půlka mužů odešla rovnou do té vaší Valhally. Z těch přízraků jsem měl stejný pocit jako z tohoto Eskymáka. Jeho výraz, když se občas podívá na to mládě, nebo když dostane misku s jídlem. To, jak se třásl, když vyprávěl o své ženě... Člověk by čekal, že ji bude oplakávat, ale on místo toho mluvil jen o pomstě. Prostě mi všechno říká, že nezná nic jiného než smrt,“ uzavřel Eshu.

„Tak to ho vezmem do posádky,“ rozesmál se někdo. „S tímhle přístupem tady bude mít o zábavu postaráno.“

„On je jiný,“ otočil se k mluvčímu mladík. „Vy umíte meč odložit a propít celou noc, milovat se s ženami, užívat života. On tu zbraň neodkládá ani ve spánku a zabíjení je pro něj jediné potěšení. Ta kletba, kterou vyřkl, mluví za vše.“

„Magnus má pravdu,“ řekl Arnar. „Ty nejsi viking, Ebne. I když s námi vandruješ už kolik let, tak ses tu nenarodil a úplně nás nepochopíš asi nikdy. Proklít moře, když ti sebere ženskou? To by udělal každej z nás.”