Mezitím v ústavu

Ten útěk svěřenců byl velký průšvih. Kdyby se tam jen jedinému z těch parchantů něco stalo, mohla by to před výborem odskákat i soudružka Mertlová. Doteď nepřišli na to, jak se jim z ložnice bez kliky podařilo utéct, museli použít nějaký předmět, kterým kliku nahradili. Beztak zase něco, co ukradla Horáková. Teď aby počítali každou pastelku a lžíci, kterou dětem dají k dispozici. Skvělé vyhlídky!
 
Útěk samozřejmě nemohl zůstat nepotrestán. Soudruh ředitel Mertl si pozval na kobereček celou službu a po dlouhém, tichém hovoru za zavřenými dveřmi nechal přeložit soudruha ošetřovatele Tatranského. Jožo tak se skvělými doporučeními a návrhem na pochvalu přesídlil do nápravného zařízení pro mládež ve Střílkách.
 
Soudruha Tatranského nahradil soudruh dozorce Zlámal. Bílý plášť mu příliš neseděl, zato nebylo těžké si jej představit v zelené uniformě. Mezi zaměstnanci se šeptalo, že si ho soudruh ředitel pozval až ze zařízení pro mladistvé delikventy v Opavě. Mladé sestřičky mu šly raději z cesty a ani sestra Majerová si nedovolila mu odporovat. Jindy poklidné až nudné procedury byly v jeho přítomnosti křečovitě upjaté a nervozita na straně ostatního personálu i dětí by se dala krájet.

A došlo i na chovance ústavu. Vztek a vzdor dětí byl rozpuštěn v dávkách léků, co nezmohla injekční stříkačka, léčily další postupy a temná místnost vzadu v podzemí. Děti mohly jen hádat, jestli za to vše může jejich noční dobrodružství, nebo snad ta slavná posudková komise, kterou se sestřičky oháněly na každém kroku. Pro většinu z chovanců byla komise jen habaďůrou, nafouknutou bublinou, která za chvíli splaskne, pro jiné to byl jen další důkaz zvrácenosti celého režimu. Ale někteří v ní spatřovali svou ztracenou naději.

Vrchní sestra soudružka Stolařová začala důsledně kontrolovat medikaci pacientů. Kde měla podezření, že pacienti prášky neužívají, nařídila injekční aplikaci. U jedinců se známkami nadměrné či špatné medikace přikázala provádět kontroly. U koho byly nalezeny prášky či cokoliv jiného zapovězeného, dostal řádně vyhubováno. Takoví tvrďáci jako Pazdera s Vlkem si z toho samozřejmě ze začátku nic nedělali, ale když se i oni najednou začali chovat podezřele slušně a nápadně se vyhýbali soudruhovi Zlámalovi, došlo všem, že by raději neměli provokovat.

Ne, že by úplně zanechali nepravostí, ale činili je mnohem nenápadněji a v ústraní, takže na pohled došlo v kázni k výraznému zlepšení. Bedlivé kontroly medikace pokračovaly nadále, ale už spíš namátkově. Sklad soudruha Mrtvého přečkal bez újmy. Ačkoliv se Straka s Karáskovou doslova třásli potřebou něco vypít či inhalovat, strach byl silnější. Aspoň že ty cigarety jim nezakázali.
 
Jenže, tohle všechno nebylo to nejhorší. Když jeden sekal latinu a neodporoval, dali mu dospělí celkem pokoj. Bylo vidět, že takové nasazení vyčerpávalo i personál. Nic z toho by nebyl takový problém, kdyby nebylo nočních služeb. Celou noc někdo z personálu hlídal a bylo nesmírně obtížné proklouznout pod jejich bedlivým pohledem. Jen málokdy se to povedlo více než hrstce chovanců. Poloprázdné zámecké divadlo, které už dlouhá léta sloužilo jako skladiště zbytečností, bylo smutným a chladným místem, když se jím nerozléhal smích a povyk dětí.
 
* * *
 
Duhový most i síně Valhally zely prázdnotou. Jen vítr se proháněl se mezi větvemi Yggdrasilu a pohrával si se skomírajícím plamenem Snění. A čas neúprosně běžel.