Loki

Kith: Královská pooka

Víš-li pak, Eldi,
že hádku-li vyvoláš
mezi tebou a mnou
a mnoho mluvit budeš,
můj ti dovede
jazyk dát jadrnou odpověď?

Klíčová slova: zábava, vyšší dobro

Diagnóza

Ódinův pokrevní bratr a druhý nejvyšší urozený. Je známý svými šprýmy a popichováním, kterým se ale nakonec mnohdy směje pouze on. Kromě toho je mu předurčeno být lodivodem Naglfaru. Umí měnit podoby, čehož nesčetněkrát využil ve svůj prospěch či alespoň k pobavení. Jeho poslední známou podobou byla Bílá vrána.

Byla jednou jedna mazaná vrána, která se od těch obyčejných lišila svým peřím bílým jako padlý sníh. Ostatní vrány se jí skřehotavě vysmívaly pokaždé, když ji spatřily, ale Bílá si z toho nic nedělala.

„Však počkejte, i na vás jednou dojde,“ krákala a dál si jich nevšímala.

Čas plynul, krátké léto se přehouplo do rychlého podzimu, a než se všichni nadáli, celou krajinu pokryl první sníh. Hejno vran jako obvykle hopkalo po poli a hledalo něco na zob - tu trochu zrní, támhle zmrzlou myšku. Vrány nejsou vybíraví tvorové. Na krajinu se tiše snášel sníh a vůkol vládl klid rušený jen občasným zakrákáním krmícího se opeřence.

Mírumilovnou atmosféru náhle přerušilo sotva slyšitelné zavrzání sněhu, jako by se někdo velice opatrně plížil od lesa. Několik vran poplašeně zvedlo hlavy, ale když žádné nebezpečí nespatřily, vrátily se s nervózním krákáním zpět k hledání potravy. A pak to přišlo! Skupina bílých lišek vpadla mezi hloupé ptáky, drápy drásaly, zuby cvakaly a černé peří létalo po celém okolí. Sníh se zbarvil čerstvě prolitou krví a vzduchem se neslo ošklivé křupání křehkých ptačích kostí. Bílá vrána pozorovala zkázu svých černých bratří, sama přitisknutá nízko k zemi, neviditelná na bílé pokrývce.

Lišky se dosytosti nažraly a s plnými břichy se vrátily zpět do lesa trávit tuhé vraní maso. Když si Bílá vrána byla jistá, že už žádné nebezpečí nehrozí, vzlétla do vzduchu, aby si celou situaci obhlédla z větší výšky. Kruté šelmy pobily celé hejno do posledního kusu a nacpaly se k prasknutí, ale i tak na místě zanechaly pro jednu vránu dostatek potravy na to, aby se po celou dlouhou zimu nemusela obávat hladovění.

Když Bílá vrána vyklovávala nevidoucí oči bývalého vůdce hejna, musela se smát, div jí nezaskočilo. Uzavřít smlouvu se Sněhovým ocáskem, vůdcem liščí smečky, vůbec nebyl špatný tah. Heslem pro další sladkou odměnu je tedy Sněhový ocásek.

Neuplynula ani hodina, když se z lesa ozval zuřivý psí štěkot. To už zajisté byli na místě lovci, kterým vrána prozradila, že právě toho dne budou lišky přežrané a pomalé. A Bílá vrána moc dobře věděla, jak moc si ženy lovců cení límců a štulců z hebké bílé kožešiny. Její krákavý chechot se zimní krajinou nesl ještě dlouho do noci.