Ódin
Kith: Sidhe
I to vím, Ódine,
kdes oko ukryl:
v Mímiho studni
mnoho proslavené.
Za ranního úsvitu
upíjí Mími
ze zástavy vládce.
Ví někdo víc?
Ódin seděl na svém trůnu Hlidskjalfu a rozhlížel se po všech devíti světech. Z tohoto místa shlédl celý svět a nic před jeho zrakem nezůstalo skryto. Prohlédl každý převlek, každou lest. A ve své bezbřehé moudrosti spatřil i věci budoucí.
Jako temný stín kupila se na obzoru času temná mračna Ragnaroku. Moře vřelo a přelévalo se pod odporným vlněním hada Midgardsormra, nebe potemnělo, když na něm náhle pohasl měsíc pozřen nenažranou vlčí tlamou. Ohnivá stěna povstala z hlubin Múnspellheimu a nezadržitelně se blížila, hrozíc spálit vše živé na troud.
Ódin odvrátil zrak a povolil stisk, kterým třímal své kopí, proslulý Gungnir. Dobře věděl, že obrazy, jež spatřil, netýkaly se nejbližší budoucnosti, nýbrž určovaly osud světa za stovky a stovky let. Nebyl by to však moudrý Ódin, kdyby si v takové situaci nevěděl rady. Bude do té doby muset posbírat tisíce a tisíce válečníků, protože není v moci Ásů ani Vánů odvrátit útok, který jednoho dne přijde.
* * *
Ragnar přehlédl své muže ostrým zrakem. Štítová hradba držela jako jeden muž, sveřepí válečníci ošlehaní větrem a zakalení v mnoha bojích byli připraveni vyrazit na jeho povel v ústrety protivníku. Ragnar pomalu tasil bojovou sekeru na dlouhém toporu. Tahle válka nebyla jeho výmysl, to jeho bratr toužící po moci rozpoutal bratrovražedný boj, ze kterého už se nedalo couvnout. Nic naplat, co chce, to dostane, tím si byl Ragnar jist. Když v předvečer boje usínal, navštívil jej sám velký Thor, aby mu dodal sílu a jeho mužům odvahu. Ragnar se zbožně dotkl symbolu kladiva visícího mu na koženém řemínku kolem krku a vydal rozkaz k pochodu.
* * *
Rollo sledoval svého bratra, jak se i se svými muži pomalu blíží k jeho řadám. Dobře věděl, kde Ragnar stojí, jeho štít by poznal mezi tisíci. A nejen jeho, mnoho z těch, proti kterým nyní stál, bývalo jeho přáteli. Ale dnes ne, protože pýcha a hrdost zaslepila jeho mladšího bratra, touha po moci a zloba otrávila jeho krev a on se rozhodl odepřít Rollovi jeho právoplatný nárok na trůn. Již několikrát se spolu střetli a zem pokaždé lačně pila potoky krve padlých na obou stranách. Ale dnes se střetnou naposled, to Rollo moc dobře věděl. Obětoval večer bohům a sám Týr, patron vojevůdců, vyslyšel jeho prosby. Rollo přehlédl řady protivníků očima Jednorukého a hned viděl taktické chyby, kterých se jeho horkokrevný bratr dopustil. Lučištníci byli příliš daleko a pevně semknutá řada bojovníků nebude schopna pružně reagovat na náhlé změny na bojišti. Rollo tasil meč, který si k Týrově poctě pro tento boj zvolil jako svoji osobní zbraň, a dal povel k útoku.
* * *
Ódin shlížel ze svého trůnu a žehnal probíhající bitvě svým kopím. Dobře dal pokyny svým synům, oba se snažili splnit otcovu vůli aniž tušili, že nad druhou stranou bojiště drží ochrannou ruku ten druhý z nich. Další a další válečníci padali, aby byli naloženi na vozy krásnými Valkýrami a odvezeni do síní Valhally. Ódinovi bylo v hloubi duše trochu líto zmařených životů a jednoho dne možná uroní za každého z padlých mužů ze svého zbývajícího oka slzu, ale budiž jim útěchou, že ani jedna smrt nebyla promarněná a zbytečná.
Vševidoucí se opět zahleděl daleko do budoucnosti, až tam, na samou hranici času, a spatřil první příznak blížícího se Ragnaroku...