Bjorn

Kith: Satyr
Klíčová slova: sláva, minulost
Role pro muže
Diagnóza

Třicet sedm.

Bojovník seděl u ohně a pečlivě čistil zaschlou krev z ostří svého meče. Nejen že krev dokáže být ke kovu značně agresivní, ale v mrazivém prostředí již nejednomu nezkušenému bojovníku přimrzla špatně vyčištěná zbraň k pochvě tak silně, že nebylo možno ji tasit, když vyvstala potřeba.

Třicet sedm.

Hrana štítu bude chtít opravit. Nepřátelská sekera se do něj zakousla nezvykle hluboko, což ovšem překvapilo především toho, kdo ji třímal. Uvězněná zbraň mu v tu chvíli byla k ničemu a než stihl zareagovat, připravil jej Bjorn jedním mocným máchnutím meče o obě ruce. Z přeražených předloktí vytryskly gejzíry krve, které na válečníkově tváři a zbroji zanechaly děsivou malbu. „Ódin!“ zahřímal satyr a druhou ranou protivníkovi setnul celé temeno hlavy.

Třicet sedm.

Když ráno pod velením Rudého Erika přirazili ke břehu, stálo proti nim na dvě stě odhodlaných šikmookých mužů zahalených do kožešin. Erikova posádka čítala pouhých pětadvacet bojovníků, ale každý z nich byl zocelen roky bojů na souši i na moři. Vlastně kromě jediného, Erikova syna Leifa. Pro toho bylo vylodění na pobřeží Zelené země křtem ohněm a v očích se mu mísil strach s panikou.

Třicet sedm.

Právě tolik nepřátel předal Bjorn svým mečem a svojí sekerou do náruče samotné Smrti. Mladí, staří, zdraví i nemocní, pobil je všechny, každého, kdo se odvážil pozvednout proti němu zbraň. To vše ve jménu vševidoucího Jednookého. Pozabíjel nejvíce nepřátel, a proto mu příslušel první přípitek i právo obětiny. A samozřejmě i právo vybrat si jako první mezi zajatými ženami svou kořist, ale znásilnǒvání se bude věnovat později.

Bjorn naposledy pečlivě zkontroloval stav čepele a se spokojeným zamručením zasunul meč zpět do pochvy. Poté vstal a pomalým krokem zamířil do kruhu světel kolem nedalekého stromu. U jeho paty se krčil nahý a spoutaný zajatec, jeden z mála mužů, kteří přežili krvavý nájezd. I přes lezavou zimu se příliš netřásl, již dříve do něj násilím vpravili nemalé množství medoviny. Válečník jej uchopil za bradu a natočil jeho tvář ke světlu. Zajatec byl mladý, leč dětská léta měl již dávno za sebou, byl tedy ideálním darem Otci. Bjorn pokynul Erikovi a ten mu hodil již nachystané konopné lano se smyčkou na jednom konci. Satyr ji beze spěchu navlékl zajatci na krk, sleduje přitom bezmocnou hrůzu narůstající v jeho očích. Lano zasvištělo vzduchem a přehouplo se přes větev dost silnou na to, aby spolehlivě udržela zmítající se tělo.

„Ódine, přijmi tuto obětinu jako poděkování za dnešní vítězství!“ zahřímal bojovník z plných plic. Svaly na jeho rukou se napnuly, kopyta zaryla v měkké zemi a zajatec se během krátkého okamžiku octl sáh nad zemí. Nestihl ani vykřiknout, konopná smyčka zadusila jeho hlas i kletbu, kterou měl téměř na rtech, jen ji vyslovit. Nájezdníci mlčky sledovali záchvěvy a škubání nohou oběšeného, marně hledajícího oporu, marně bojujícího o rychle unikající život. Divadlo se blížilo ke konci, modrající tvář zajatce dávala tušit blízký konec, stejně jako jeho nepřehlédnutelná erekce. Bjorn zajistil konec lana kolem předem nachystanému kolíku a s posvátným výrazem ve tváři se chopil úzkého kopí. Mladík sebou naposledy zaškubal a zkropil zem pod sebou výronem čerstvého semene. To byl signál pro Bjorna. List kopí se jedovatě zaleskl odrazem plamene, mihnul se vzduchem a zmizel hluboko v mladíkově hrudi, aby se za chvíli opět vynořil zbrocený čerstvou krví.

Nad krajinu se vznesl ryk oslavujících nájezdníků.

Jeden z nich, ač jej bylo slyšet nejvíce, však choval ve svém nitru pochyby. Bude toto vítězství stačit? Otevře mu brány Valhally, až přijde čas jeho konce?