Fulla :: Soumrak bohů

Úvod > Snový svět > Neurození > Fulla

Být pouhou služebnou? Že to není žádná perspektiva pro bohyni? Dívka se v duchu usmála. A když je to služebná a nejlepší přítelkyně Frigg? Samotné královny, která sedí po pravici Otce bohů? Komu jinému by měla svěřit svá tajemství, která neřekne ani samotnému Odinovi? Samozřejmě že někomu z Ásů, z vlastního rodu. Chcete snad, aby se o tyto záležitosti dělila s nějakým smrtelníkem? S kým jiným by měla sdílet své drobné starosti, své osamělé večery, kdy je manžel kdesi ve světě, nebo jej zaměstnává náročný úřad? Kdo jiný by měl vykonávat pochůzky, o nichž mohl vědět jen někdo, komu královna může bezmezně věřit, o kom ví, že ji za žádnou cenu nezradí a vždy bude na její straně?

Udržet teplo krbu ve studených palácích stálo hodně sil a královna potřebovala schopnou a přičinlivou družku, aby oheň domova a láskyplné náruče nevyhasl ani v těch nejdelších zimních nocích. Aby jej mohla poskytnout všem dětem, které Ódin prohlásil za vlastní.

Dívku ze zadumání vytrhly čísi kroky. To přece není… Jak se tu…? To nemůže být… Velmi dobře poznávala tu tvář, ten divoký pohled, ten lehký krok. Ale ani v myšlence se neodvážila vyslovit jeho jméno. Tady, v sídle bohů, mohla mít i nevyřčená myšlenka sílu ledovce a rozeznít se jako zvon. Co dělá tady? Po tolika letech? Mnohokrát jej pozorovala, když vyřizovala záležitosti své paní, často i bez jejího vědomí. A teď byl tady. Skryla se hlouběji do stínu. Teď rozhodně nebyla připravena se s ním setkat. Co vlastně mohla chtít? Bude si ji pamatovat, bude vůbec vědět, kdo je? Jak se zachová?

Do myšlenek se jí vedral neodbytný pocit, že Frigg něco potřebuje. Za ta léta se nepotřebovaly dorozumívat slovy. Koneckonců, obě byly bohyně.

* * *

„Fullo, miláčku, kam se ženeš?“ Satyr měl výbornou náladu. Vše, co měl ten den vyřídit, už vyřídil. Naštěstí po něm nikdo, ani nesmlouvavý Týr, nechtěl žádnou cestu přes půl světa, a podle všeho měl tedy před sebou alespoň pár hodin, kdy nemusel dělat nic. To nic v jeho případě obsahovalo nenápadně se dostat do Valhally, rychle ponořit svůj korbel do kotle medoviny a zmizet dřív, než si ho někdo všimne nebo ho začne potřebovat. To se mu až zázračně snadno povedlo a teď se vyhříval na lavičce v odpoledním slunci.

„Posaď se tu chvíli se mnou, vždyť den je krásný, do večera daleko a ať běžíš kamkoli, tak to není tak daleko, aby sis se mnou nedala doušek,“ nabídl Fulle korbel a jemně ji usadil na své místo.

„Vlastně jdu za tebou,“ odpověděla dívka. Když měl Hermod tuhle povídavou náladu, nešlo jinak, než mu vyhovět. Na druhou stranu, byl to příjemný společník a jako vždy uměl najít tu nejlepší medovinu v celém Ásgardu. Dívka si přivoněla a dlouze se napila.

„Posílá tě tvoje paní? Co jsem zase provedl?“ Satyr se rozpačitě poškrábal nad jedním růžkem.

„To nevím,“ odpověděla Fulla. „Myslím, že to není nic vážného, ale Frigg bude nejspíš potřebovat posla. Je poslední dobou hodně ustaraná, nejen kvůli svému synovi.“

„Nojo, ta mrzutá záležitost s Dvoutvářnou. Nikdo netuší jak ji ještě přesvědčit, aby Baldra pustila. Ale ty taky nevypadáš nejlíp,“ změnil náhle téma Hermod. „Co tě trápí, drahoušku?“

Fulla se zprudka nadechla. Tolik se snažila, aby na ní její pocity nebyly znát, ale některé věci se tají těžko. „To je... od té poslední návštěvy Skuld,“ zalhala. „Byla tu jen chvíli a stihla říct tolik zlého.“ Byla to jen chabá výmluva, ale v tomto případě mohla stačit.

„Na to se vykašli,“ rozesmál se satyr. „Jako bys tu Nornu neznala, je to zapšklá čarodějnice, která vždycky řekne jen to nejhorší. Něco ti o ní povím,“ Hermod se naklonil k dívce. „Ze všech věcí ti Skuld vždycky poví jen jak umřeš buďto ty, nebo někdo, na kom ti záleží. Nebo ten nejmíň příjemný okamžik z tvé budoucnosti. Má nejspíš radost, když někomu může ublížit. O čem mlela tentokrát? O Ragnaroku?“

Dívka jen mlčky přikývla, skočil na to.

„Že to ještě bereš vážně.“ Hermod se zaklonil a obrátil do sebe zbytek medoviny

„Jako bys nevěděla, že dokud stojí Heimdal na duhovém mostu, tak jsme nedobytní, a dokud Idunina jabloň rodí zlatá jablka, tak jsme nesmrtelní.“