Týr :: Soumrak bohů

Úvod > Snový svět > Dvůr > Týr

Látka jeho oděvu byla utkána ze slibů vazalů svému pánovi. Na okrajích jej zdobily úmluvy věčné věrnosti a bratrství. Přezky a nýty prošívaného kabátce tvořila slitina přísah soudců pod posvátným dubem a jasanem. Širokým koženým pásem na jeho bocích se proplétaly přes zuby drcené souhlasy a v přísaze zaťaté pěsti velitelů a vojvodů. Na krku se mu matně leskl talisman skutý ze slavnostních slibů králů, klečících, bosých, jimž na spánky dosedají zlaté obroučky. Jeho zbroj stvořili ve žhnoucích výhních práva nejlepší kováři severu. Zakuli do ní ocelovou vůli, kamenné odhodlání, železnou logiku, ledově chladnou mysl, nepodplatitelnost větru a nepokořitelnost oceánu. Hlavicí jeho meče byl křišťál vybroušený v nejčistších potocích pravdy. Jeho přímou hladkou čepel, nesmlouvavou, nepromíjející, bez jediné poskvrnky či kazu, tvořil sám zákon.

Jeho runou a jménem byl „hrot kopí“, symbol vítězství a spravedlnosti, která ani v temnotě nejhlubší noci neusíná. Jeho jménem se pronášely soudy a rozsudky po celém známém světě. Byl tou nejpevnější zárukou nestrannosti a práva tam, kde ostatní možnosti selhaly. Pod jeho ochranu se v marné naději utíkali poslední zoufalci, kteří si vykládali spravedlnost po svém. Nikdo se neodvážil porušit přísahu uzavřenou před ním, ať už byly následky jejího dodržení sebenevýhodnější. Svými výroky tišil horké hlavy a rozhodoval pře mezi smrtelníky i bohy v jejich nekonečném malicherném hašteření. Zákony bohů i lidí měřily všem stejně, a on byl nejvyšším soudcem, ke kterému se šlo dovolat. Jeho runou byly zdobené přilbice a štíty bojovníků, i čepele jejich zbraní. Jeho runu si před bojem vyřezávali do kůže největší válečníci, aby dokázali, že si po smrti zaslouží právo vstoupit do Valhally.

Ne vždy byl tím, kterého zvali k poradnímu stolu. Pro spoustu vládců, lidských i božských, byla pravda a spravedlnost nevítaným hostem a nepříjemným společníkem. On si z toho nic nedělal. Plnil své povinnosti a nebylo jediného, kdo by si mohl stěžovat na to, že někdy rozhodl jinak, než podle zákona.

Ani v té zapeklité záležitosti kolem obra Tjatziho, jeho dcery Skadi, bohyně Idun a pána moře Njorda. Tam musel vynaložit veškeré své znalosti a umění, aby rozhodl podle práva a zároveň aby pokud možno uspokojil všechny strany. Neměl Thorovi za zlé, že ten problém svým přímým a rázným zásahem vyřešil, nehledě na to, kolik tuctů dalších to vyvolá. Tjaziho požadavky byly urážkou všech bohů a obr nebyl ochotný k jedinému ústupku. Na druhou stranu, Skadiny požadavky na ochránce místo zabitého otce byly oprávněné, a Thora od chomoutu zachránila pouze neopomenutelná přítomnost jeho vlastní manželky. Kritéria, na základě kterých si Skadi vybrala manžela, to už byl jiný příběh a soudce se staral pouze o to, aby všechny strany dodržely smluvené podmínky.

Ze vzpomínek a úvah ho vyrušily spěšné kroky na chodbě. Bůh se otočil na podpatku a vzal za kliku dveří o vteřinu dřív než udýchaný služebník z druhé strany.
„Můj pane,“ vydechl posel, „mám vyřídit vzkaz od vašeho otce. Vlk souhlasí se zkouškou, dostaví se na místo.“
Týr se zachvěl v mrazivé předtuše. Zcela podvědomě sevřel pravici kolem hlavice meče. Levou rukou trhl přezkami na řemenech a naučeným pohybem upravil polohu zbraně tak, aby nevadila při chůzi. Věděl, že tentokrát jej s sebou bere jen ze zvyku. Bohové se rozhodli položit na misku vah vše a Týr nejlépe věděl, že dnes bude jejich činy soudit sám osud.