Hermod

Kith: Satyr
Klíčová slova: medovina, kocovina
Role pro muže
Diagnóza

Kamjásemtotoužjezaseráno?
Cosemtovšechnovčeravlastně?
Kdejenjetenzatracenejdopis?
 
Satyr pootevřel jedno krví podlité oko a pohlédl na svět kolem sebe. Podlaha se pod ním mírně zatočila, ale nevypadalo to, že by měla v plánu se vztyčit a nafackovat mu. Oknem vysoko na stěně do místnosti pronikalo ostré polední slunce a jemný větřík přinášel vůni lesa. Hermod se posadil a chvíli uklidňoval svůj žaludek, který už už hrozil obrátit se naruby. Levým kopytem zavadil o soudek medoviny a s nadějí se po něm natáhl, leč marně - byl vypitý do dna. „Tak proto ty hromy a blesky, jako bych měl v hlavě zavřeného malého rozzuřeného Thora,“ pomyslel si.
 
Do místnosti vstoupila malá dryáda a nabídla zničenému satyrovi plný pohár.
 
„Ty jsi má spása!“ zajásal opilec a zhluboka se napil. Čekal víno, cider, cokoliv, ale VODU?!!???! Znechuceně polknul, protože zbytky slušnosti mu nedovolovaly tu mrzkou tekutinu vyplivnout. Jak si to vůbec ta malá drzá holka s oříšky ve vlasech představuje, hostit jeho, posla bohů, obyčejnou vodou? Znechuceně pohár vrátil a s vrčením jí naznačil, že mu má zmizet z očí.
 
Dopis! Kam jen dal ten dopis? Sám Ódin jej psal, pozvánku ke dvoru, a on ho měl doručit. Kde ho jen mohl nechat? Vzpomínky halil těžký a neprostupný oblak alkoholového opojení. Kam jen mohl ten dopis dát? Jasně si vzpomínal, že ho schoval do brašny na opasku, ale ta nyní zela prázdnotou. Že by ho někdo okradl? Nebo... že by... ale ne... Mlhavá vzpomínka se vrátila a jako facka jej udeřila do tváře. Dvě noci zpátky, když byl ještě na cestě, potácel se zrovna lesní pěšinou, když se jeho střeva rozhodla dát mu najevo, že nejsou zvyklá na takové množství překvašeného cideru. A jako na potvoru, nikde žádný lopuch... Ne! To ne! Co si teď počne? Satyr horečně přemýšlel, vzpomínal na slova z dopisu, který tak nehezky znehodnotil. Pozvání... královna... Valhalla... Z myšlenek ho opět vytrhla dryáda.
 
„Má paní tě očekává. Můžeš předstoupit před královnu Mab a přednést jí, co má tvůj vládce na srdci.“
 
Hermod vyskočil na nohy a stále ještě trochu vratkým krokem vyrazil dívce v patách. Ještě že má tak skvělou paměť, obsah dopisu dal během těch pár chvil v podstatě dohromady.