Regin :: Soumrak bohů

Úvod > Snový svět > Neurození > Regin

Sigurd tahal měchy a s očima rozšířenýma úžasem sledoval činícího se trpaslíka. Zprvu nepoddajná hrouda zvláštní namodralé rudy se v jeho šikovných rukách transformovala do podoby dlouhé čepele. Sigurdův vychovatel právě koval meč a už na první pohled bylo jisté, že to bude mistrovské dílo hodné místa v legendách.

Regin znovu a znovu překládal, kroutil a tvrdými ale přesnými údery těžké palice sceloval vzácný materiál, až množství vrstev nebylo možné spočítat. Vzpomněl si při tom na svého učitele a mistra, který jej právě tuto techniku naučil. Ale teprve on, Regin, ji dovedl k dokonalosti, jak si se samolibým zadostiučiněním pomyslel. Nocker vložil chladnoucí kov do výhně, aby mu vrátil tu správnou teplotu pro další zpracování.

Uplynulo mnoho hodin, Sigurd jen s největším úsilím udržoval oči otevřené, ale nechtěl přijít ani o jediný okamžik výroby toho zvláštního meče s podivuhodnou kresbou na čepeli. Regin právě usadil záštitu a kriticky hodnotil své dosavadní dílo.

„Pro dnešek to stačí. Vidím, že se sotva držíš na nohách a já už mám taky dost. Budeme pokračovat hned s úsvitem.“ To byla slova, na která umdlévající chlapec čekal. Nic neváhal a běžel se umýt k vědru, jeho vychovatel si až úzkostlivě potrpěl na čistotu.

Druhého dne Regin svému chovanci ukázal, jak správně vyrobit a nasadit rukojeť, kterak usadit hrušku a jak meč dokonale vyvážit. Pak přišlo na řadu broušení. Kameny stále menší hrubosti vystřídaly tak jemné materiály jako ještěrčí kůže, samet a pavučiny. Na závěr nocker použil hedvábí tkané z měsíčních paprsků, které by potrhal i pouhý dotek holé ruky. Čepel se skvěla zrcadlovým leskem a tepané runy jako by zářily vnitřním světlem. Trpaslík si utřel zpocené čelo a s neskrývanou pýchou podal meč Sigurdovi.
„Toto je Nothung. Bude ti nejlepším přítelem, jakého kdy poznáš. Naučíš se s ním bojovat a vítězit a jednou, jednou s ním vykonáš skutky, které vejdou do legend.“ Chlapec na čepel hleděl s nábožným vytržením, hrdlo suché jako troud, neschopný jakýchkoliv slov. Výraz v jeho očích však mluvil za vše. Runy na čepeli ožily a šeptaly mu tajné příběhy o hrdinských skutcích, o boji a o dracích, až se chlapci tajil dech. Stačilo přivřít oči a viděl sám sebe jako slavného bojovníka, který skolil obrovského šupinatého tvora - tak jako v příbězích, které mu Regin často vyprávěl na dobrou noc.

Chlapcovo rameno sevřel dračí pařát! Ale ne, nebyl to drak, to ho jen vytrhl z denního snění stisk trpaslíkovy silné paže.

„Jednou se tímto mečem naučíš vládnout, to ti slibuji, ale nejdřív...“ Trpaslík se na chvíli odmlčel a rozhlédl se po kovárně. „Nejdřív mi ukaž, jak umíš vládnout koštětem. Práce je hotová, tak tu koukej pořádně poklidit.“ Chlapec se na trpaslíka v duchu zaškaredil, ale moc dobře znal svoje povinnosti a nevzpouzel se. A navíc, jak by mohl, vždyť Regin vykoval ten nádherný meč pro něj. Sigurd ještě jednou pohlédl na obnaženou čepel a byl si jistý, že tato zbraň bude stejně dokonalá jako předchozí Reginovy výtvory - kopí Gungnir a kladivo Mjolnir.