Personál ústavu Rudá hvězda Rosice

prof. MUDr. Oldřich Mertl, 58 let - ředitel ústavu

Bývalý náměstek ministra zdravotnictví ve vládě Oty Černína, lidovec, původem z Brna. Předtím uznávaný kardiolog a přednášející na fakultě lékařství. Po roce 1969 mu byla nabídnuta pozice ředitele ústavu Rudá hvězda Rosice, aby měl před důchodem trochu klidu. Z důvodů časové vytíženosti mu chod zařízení neumožňuje dále přednášet. Většinu času tráví na rybách.

PhDr. Lucie Mertlová, 28 let - tajemnice ústavu, výchovná poradkyně

Vystudovala psychologii v Praze, kde za doby působení svého otce ve vládě žila. V době nepřítomosti ředitele má na starost administrativu ústavu. Narozdíl od svého otce je členkou strany.

MUDr. Jaroslav Potůček, 38 let - primář

Do Rosic byl přeložen kvůli aféře s neposkytnutím nadstandardní péče manželce tajemníka Krajského výboru. Jeden z mála skutečných psychiatrů v ústavu. Na primáře byl povýšen krátce poté, co se mezi personálem začalo šuškat, že má něco s tajemnicí ústavu. Ženatý, má dvě děti. Volný čas tráví s rodinou v Ořechově u Brna.

Rozálie Stolařová, 52 let - vrchní sestra

Má tři roky do důchodu. Když zrovna neslouží, stará se o vnoučata nebo pomáhá manželovi. Je ve všech nutných spolcích a straně, každý rok jede celá Stolařovic rodina s ROH na hory nebo k moři. Ví moc dobře, že se vyplatí držet hubu a krok. Zažila si konec války, zná, jaké to je nemít nic a že když se člověk drží s davem, život a stát se postará.

Dorota Majerová, 30 let - sestra, vychovatelka

Věčně rozmrzelá a znuděná, zdá se, že se svým životem nespokojená ženská. Opak je však pravdou. Je to jen její postoj k práci v ústavu, který občas dostává trhliny, zejména při pracovních víkendech. Mimo ústavní zdi je vcelku milá a přátelská. Ví, že se o ni tetička staniční postará, jen nesmí udělat velkou botu. Je to svobodná matka, černá ovce rodiny. Ráda koketuje s mužskýma, což byla jedna z věcí, co ji dovedla až sem. Nastoupila do ústavu jako sestra po delší nemoci. K dětem je relativně vlídná, ale nemá trpělivost u těch, o kterých ví, že si rádi z ostatních utahují.

Zuzana Sigmundová a Lucie Ryšavá, obě 20 let - sestřičky

Mladé zdravotní sestřičky, velké kamarádky, jsou první rok po škole a zatím plné ideálů. Zuzka nevěří tolik v samotnou medicínu jako spíš v optimistický přístup a dostatek sladkého. Službu v Rosicích vidí jako velkou příležitost a dětem chce opravdu pomoci. Lucka je zde kratší dobu, tak si občas nepamatuje rozvrh a bývá popletená ohledně toho, kdo má kde být. Oproti starším sestrám mají benevolentnější přístup k cigaretám. Věří, že uvolňují stres.

Otto Bauchner, 38 let - pomocný ústavní ošetřovatel

Pochází z Brna, má základní vzdělání, poté nedostudoval zdravotnické učiliště. Do Rosic byl v dobrém „uklizen“, neb práce pomocného ústavního ošetřovatele zahrnuje minimum medicíny, zato poměrně dost nenáročné manuální práce, na které toho ani on moc nepokazí. Je k službám zdravotnickému personálu, takřka nikdy na nic neremcá a je známý svým netečně optimistickým pohledem na svět (všechno je mi jedno a třeba jednou bude líp). Chovance ústavu bere jako určitou součást inventáře, moc mezi nimi nerozlišuje, nemá oblíbence ani nepřátele. Slouží většinu víkendů.

Josef „Jožo“ Tatranský - pomocný ústavní ošetřovatel

Narodil sa v Žilině, do chudšej rodiny. Pretože otec bol v Hlinkových gardách cesta k vysokoškolskému štúdiu mu bola zatvorená. Po skončení učnovskej školy, išiel na vojnu ktorú absolvoval vo Vyškove. Tam si našiel aj manželku a usadil sa na Morave. Práca v ústave je viac menej to jediné čo mu kádrový posudok umožnuje a tak prežíva zo dňa na den a chovancov má na háku dokial mu nerobia problémy.

Preložený do nápravného zariadenia vo Střílkách.

Ivan Zlámal, 42 let – pomocný ústavní ošetřovatel

Nový ošetřovatel původem z Brna. Dlouhá léta pracoval v SNV pro mladistvé v Opavě, protože dle vlastních slov dává přednost prevenci  a nápravě tam, kde to má ještě smysl. Do Rosic přijel na pozvání soudruha ředitele. Je svobodný, nekouří a nepije.

soudruh Mrtvý, 40 let - správce areálu, technik BOZP, referent PO, údržbář, zahradník

Domorodec patřící do několikáté generace správců (jeho otec, děd a praděd se starali o areál za Rakouska-Uherska, za Masaryka, za protektorátu, po válce i po roce 68). Bere svou práci jako rodinnou tradici a neměnný osud. Oficiálně ženatý, údajně má 2 syny, ale říká se, že manželka od něj i s dětmi utekla. On o tom nemluví a když na to přivede řeč někdo jiný, zrovna je potřeba někde něco seřídit… Většinu času tráví v areálu, někde něco opravuje, seřizuje, nebo se jenom zašívá.

Antonín Caha, 20 let - kuchař

Jako suverénně nejhorší žák ročníku kuchařského učiliště byl přijat jako pomocná síla po neúspěšném angažmá v několika provozech nejrůznější úrovně. Na náročnost práce ve zdejší kuchyni si nestěžuje, zbývá mu při ní dost času na poflakování se po zahradě, dělání si srandy z pacientů a obluzování hlav odrostlejším děvčatům.